Formulace otázek

Mělo by platit jedno zásadní pravidlo: soustředit se na každé slovo, nemělo by se zapomínat na spojky, zájmena a předložky, které jsou při formulaci otázky použity. Jednotlivá slova i celé věty a souvětí vyvolávají v podvědomí odpovídající odezvu. Tato odezva se následně zobrazí ve vyloženém obrazci a je na vykladači, aby nalezl správné spojitosti mezi slovy obsaženými v otázce a významy jednotlivých karet.

Pro formulaci správných otázek je důležité si uvědomit, co vlastně tazatel potřebuje, jakou informaci touží tazatel získat. Je totiž otázka a otázka. Položit otázku je většinou jednoduché, avšak na každou otázku je možné odpovědět špatně, jestliže při její formulaci není dán pozor i třeba jen na pauzu ve větě. Člověk často používá schopnost znění myšlenek doplňovat dopředu a tím snadno vytvoří dezinformaci.

Otázka by měla mít co nejjednodušší znění – pro výklad je důležité si přesné znění otázky zapamatovat. Otázka by měla mít jednoznačnou formulaci – určitě nesmí obsahovat formulaci: stane se tohle nebo tohle?

Pouhá odpověď na přímou otázku by neměla dostatečně uspokojit. V první fázi tvorby otázky byla formulována přímá otázka na základě dané situace, kterou chce tazatel vyřešit. Tento způsob je tzv. věštecký, protože předurčuje možné budoucí děje, aniž by zkoumal, jaká je pravděpodobnost naplnění takové věštby.

Druhou fází může být rozvedení přímé otázky o doplňkové výklady, které nastíní, jaké má tazatel skutečné předpoklady na to, aby se předvídaný osud naplnil. Otázka by mohla znít např.: „Na co se mám soustředit, aby se předpověděná událost stala skutečností?", a porovnáním karet se ukáže, jak si může tazatel pomoci realizovat předpověď. V tomto okamžiku se ale začíná zasahovat do karmických struktur a to je potřeba ve výkladu zohlednit.

Za úplné analyzování přímé otázky lze považovat výklad, ve kterém bude obsažena přímá odpověď, doplňkové výklady skutečných možností pro realizaci předpovídaného osudu a také odhalení skrytých souvislostí, kterými je možné upravit energetický systém, psychiku a hlavně podvědomí tak, aby se maximálně posílila pravděpodobnost uskutečnění předpovídané události (případně vyhnout se jí).


Příklad:
Pro lepší názornost jedna z častých starostí lidského druhu: Naleznu svou životní lásku? Jestliže zůstane otázka v této formě, pak odpověď bude na devadesát devět procent ANO. Otázka totiž není časově omezena a není ani specifikováno, o jaký vztah se má jednat. Proto je nutné definovat časový limit a typ vztahu. Otázka by měla znít například: Naleznu do roka partnera, se kterým mi bude dobře?

Tato otázka sice zodpoví, zda je vztah možný, avšak pouze v rovině pravděpodobnosti. Zda se vztah stane skutečností, je vhodné doplnit výklad o otázku: Jsem na vznik partnerského vztahu připraven? (asi nejlepší pro toto ověření je použít výklad na čakry) a: Je na něj připraven i protějšek?
Posledním doplňkovým výkladem se nastíní tazateli, co ještě potřebuje udělat, aby vzniku vztahu co nejvíce napomohl položením otázky: Co potřebuji upravit ve své osobnosti, abych mohl vztah zrealizovat? Sice se touto otázkou zasahuje do karmických souvislostí, ale vlastní oprava stejně zůstává na tazateli, opravy v osobnosti za něj nikdo udělat nemůže.